Narodilo se ti první dítě a najednou jsi zůstala sama doma s malým kojencem. Nějaký sociální život je v háji. Kamarádky se dál scházejí, ale bez tebe. Přátelé na tebe postupně zapomínají i když se samosebou zprvu snažili.
Každý se přišel podívat na miminko, ale pak zase odešel a ty zůstáváš sama. Celodenní péče o dítě je něco nač nejsi vůbec připravená. Cítíš se šťastná, ale taky cítíš dost frustrace a říkáš si taky:
”To budu dělat už teď jen tohle? To budu do konce života už jen utírat nosík, vstávat v noci k miminku, krmit, přebalovat?”
Pak se objevuje něco, co tě nadchne. Začneš vyrábět. Šít dětské utěráčky, muchláčky, hnízdečka, oblečení... Začneš se cítit zase ve hře.